Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Rokytnice v OH - Tvrz Hanička - Anenský vrch - PR Černý důl - Vysoký Kořen - Neratov

Posledního července 2015 jsem se vydala na Anenský vrch. Musím však hned na začátku předeslat, že to po všech stránkách byla jedna z nejzajímavějších túr, které jsem kdy zažila.

Vyrazila jsem brzy ráno do Žamberka, kde jsem přesedala na autobus do do Rokytnice v OH a následně na Haničku. Stalo se mi však něco, co mé plány úplně nabouralo. Řídila jsem se jízdním řádem IDOS a také tabulí přímo na nádraží, kde stálo, že autobus do Rokytnice odjíždí z nástupiště 8. Tak tam stojím a čekám...ale autobus pořád nikde. Přímo přede mnou, o dvě řady dopředu stál nějaký autobus, o kterém by mě ani ve snu nenapadlo, že je to ten můj. Za nějakou chvíli zavřel a odjel. Prostě chybička se vloudila a v obou řádech to bylo špatně napsané. Byla jsem pro příště pořádně poučená...

Řešila jsem, co dál. Jelikož jsem měla zaplacenou jízdenku až na místo, nechtělo se mi ji nechat propadnout. Věděla jsem ale, že i když pojedu do Rokytnice dalším autobusem, který jel zanedlouho, budu tam muset čekat tři nebo čtyři hodiny na další přípoj směrem do Bartošovic v OH a Neratova, který staví i na Haničce. Přemýšlela jsem také o variantě jet zpátky domů, nebo se vydat na jiný výlet, což se mi ale nechtělo, protože jsem neměla naplánovanou trasu, odjezdy a příjezdy spojů a ostatní potřebné náležitosti. Nakonec jsem tedy jela nejbližším autobusem do Rokytnice, s tím, že teprve tam budu řešit, co a jak dál. Rozhodně se mi ale nechtělo zůstávat v Rokytnici do dalšího autobusu někde v 11 hodin, protože pak bych mohla na Anenský vrch zapomenout.

Po příjezdu jsem došla na náměstí a chvíli si pohrávala s myšlenkou sehnat si taxi, které mě na Haničku doveze. Nechtělo se mi však platit nějakou horentní sumu, protože je to přece jen pět kilometrů, takže pár stovek by na to určitě prasklo. A tak jsem se nakonec rozhodla, že půjdu po svých, i s tím rizikem, že nestihnu všechno, co jsem plánovala. Prioritou byl pro mě Anenský vrch a rozhledna Anna, takže jsem v podstatě nepočítala s tím, že stihnu i Přírodní rezervaci Černý důl. Ale Pán Bůh se postaral o všechno zcela originálním způsobem...

Vyšla jsem tedy Horskou ulicí přes Prostřední a Horní Rokytnici směrem na Haničku. Fotila jsem rokytnický kostel Všech svatých na náměstí, Sochu Nejsvětějšího Srdce Páně, kapličku sv. Antonína s lípami, různé chaloupky a také nádherné rybníky. Pod Panským Polem jsem zabočila doleva, a tak jsem se dostala ke vstupnímu objektu Dělostřelecké tvrze Hanička R-S 79a "U silnice". Po třech stech metrech jsem si na rozcestí udělala pauzu a pokračovala po červené severozápadním směrem na Anenský vrch. Cestou jsem míjela větší i menší objekty předválečného opevnění.

Když jsem konečně dorazila na Anenský vrch, bylo tam několik lidí, ale postupně se to docela vyprázdnilo. Protože jsem chtěla zkusit, zda i při svých závratích dokážu vystoupit na rozhlednu Anna z roku 2010, vysokou 17 metrů, a také se začínalo trochu zatahovat, zamířila jsem nejprve na rozhlednu. No, vylezla jsem na ni, ale moc příjemně mi teda nebylo. Nicméně ty úchvatné výhledy na Suchý vrch, Zakletý, okolí Říček v OH a ostatní lokality skutečně stály zato, jen škoda, že už na obloze nad modrou převládala oblačnost. Když jsem udělala dost snímků, sešla jsem opatrně dolů a sedla si na lavici, abych si pořádně odpočinula. Potom jsem ještě fotila panely naučné stezky, ale zapomněla jsem, bohužel, na dva velké bunkry, které se tam nacházejí, což mě dost mrzí, bezpochyby i proto, co následovalo po mém sestupu z rozhledny.

Lidé pomalu odcházeli, sem tam přišel nějaký další turista. Kousek opodál jsem si všimla takového staršího kluka, s dlouhými vlasy v culíku, neoholeného...no, vypadal tak, že z něj šel skoro strach. S někým tam mluvil a když ten dotyčný odešel, přišel ke mně. Dali jsme se do řeči. Později se mi představil jako Pavel, v květnu oslavil padesátku a žena mu řekla, ať si vybere nějaký dárek. A proto vyšel na pěší pouť od nich z Budišova, nedaleko Litomyšle, do Neratova, aby poděkoval Panně Marii. Byl na cestě už pátý den, což naprosto korespondovalo s jeho zevnějškem. Na Anenský vrch přišel shora, od Komářího vrchu, a na mapě mi ukazoval trasu, kterou prošel. A tak jsme povídali a povídali... Jeho žena se ten den měla vracet z Akademických týdnů s nejmladší dcerou, kterou kojila, a měli se setkat v Neratově, kde byla večer Mše Svatá. Protože jsme na Haničku, odkud jsem chtěla kolem půl čtvrté odjíždět, měli společnou cestu, domluvili jsme se, že půjdeme spolu. Prolezli jsme ještě ostatní objekty patřící k Haničce, najedli se obrovských zralých a šťavnatých borůvek (i přes to velesuché léto). Zabočili jsme směrem k Hadinci, protože jeho žena mezitím dorazila do Neratova a šla nám naproti. Chtěli jsme se společně podívat na kapli sv. Anny, která se nyní nachází na hranici PR Černý důl, ale původně stála právě na Anenském vrchu, odkud byla přenesena na toto místo při stavbě opevnění.

Potom jsme si ještě vyměnili kontakty...a vtom to přišlo. Ukázalo se, že Pavla znám z dřívějška, ovšem jen podle jména, jako kněze, který v naší farnosti pomáhal zakládat Salesiánské hnutí mládeže. Nyní už byl několik let laicizovaný a měl rodinu se čtyřmi dětmi. Poté mi nabídl, že pokud chci, mohu jít do Neratova s nimi a protože jedou zpět domů směrem na mé bydliště, vezmou mě s sebou. Dlouho jsem neváhala a přijala to. Po chvíli hledání jsme našli i kapli a pak pokračovali kolem osady Hadinec směrem na Vysoký Kořen, odkud se sejde přímo do Neratova.

Já už jsem však měla hodně otlačené nohy, protože nakonec z toho byla dvacetikilometrová túra, kterou jsem naprosto nečekala, a ještě pár dní předtím jsem prohlašovala, že 20 km nedám. Na Vysokém Kořeni jsme se rozloučili s tím, že beze mě z Neratova neodjedou. Mše Svatá byla v 18 hodin, takže jsem měla zato, že to pohodlně stihnu...leč nestalo se tak. Ty otlačené nohy mi daly hodně zabrat, navíc trpím chronickým zánětem obou achillovek, což se projeví při a hlavně po takovéto velké zátěži. A protože nerada chodím někam pozdě, na Mši Svatou jsem nakonec, jakkoliv mi to bylo líto, nešla. Protože mi cestou došlo pití a bylo hodně horko, zapadla jsem do hospody a objednala si dvě coly. Potom jsem už přešla kousek k autobusové zastávce, kde jsem čekala na Pavla, Petru a Josefínku. Myslím, že bylo kolem osmé, když jsme dorazili k nám. Bylo to hodně náročné, ale nakonec jsem byla ráda, že mi ten autobus ujel, protože jsem toho názoru, že pokud by šlo všechno podle mých původních plánů, možná bych se s Pavlem na Anenském vrchu minula. Zkrátka, Pán Bůh je Nejlepší Režisér a vyplatí se spoléhat jenom na Něj.

Fotogalerie ZDE

Autor: Veronika Foglová | pátek 11.5.2018 18:34 | karma článku: 11,24 | přečteno: 475x
  • Další články autora

Veronika Foglová

Zase jednou z Neratova...

V úterý tohoto týdne jsme měli možnost rehabilitačního cvičení u nás v Neratově. Byla to krátká akce, na niž jsem vyrazila s několika kolegy od nás z dílny a z bufetu.

28.4.2024 v 12:57 | Karma: 12,13 | Přečteno: 167x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Jarní kvetení u nás na Faltusově kopci (1)

Několik dní zpátky se u nás třešně a švestky skvěly bílým kabátkem jako nevěsty. Teď už se bílá pomalu, ale jistě mísí se zelenou, ale proto máme snímky lahodící oku, kde si můžeme užít čistě bílých květů ovocných stromů.

21.4.2024 v 12:23 | Karma: 9,61 | Přečteno: 448x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Jak to právě dnes vypadá u nás...

Příliš často sem nedávám snímky ze své rodné vesničky, a tak dnes udělám výjimku, a neuvidíte nic jiného než Sobkovice a zase Sobkovice.

7.4.2024 v 12:42 | Karma: 10,71 | Přečteno: 180x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Velikonoce 2024

Po letech, kdy Hod Boží velikonoční vycházel vždy v dubnu, jsme se dočkali změny, třebaže úplně na hraně.

31.3.2024 v 16:26 | Karma: 12,80 | Přečteno: 238x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma: 11,64 | Přečteno: 185x | Diskuse| Fotoblogy
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Hromadná nehoda u letiště zastavila Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše

29. dubna 2024  16:33,  aktualizováno  20:36

Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly v pondělí na 27. kilometru Pražského...

Trojský koník v Evropě. San Marino se stalo základnou ruských špionů

29. dubna 2024

Premium Jeden z nejmenších států v Evropě vzbuzuje čím dál větší pozornost západních tajných služeb....

Jaká práce lidem zbyla? Spolupráci s OpenAI vedou z médií i Financial Times

29. dubna 2024  19:39

Financial Times (FT) se stal prvním významným britským zpravodajským médiem, které uzavřelo...

Špehovali, zpřístupňovali trezory. Jak se ruští „krtci“ ve Vrběticích činili

29. dubna 2024  19:34

Série výbuchů a incidentů v Evropě, včetně explozí v muničním areálu ve Vrběticích z roku 2014,...

  • Počet článků 339
  • Celková karma 14,05
  • Průměrná čtenost 312x
Jsem katolička, obrovská patriotka Orlických hor, kde žiji od svého narození a na něž nedám v žádném případě dopustit, sběratelka a fanynka plyšových medvídků, nadšená amatérská fotografka. Založením optimistka, ale někdy raději dávám přednost realismu. Mám ráda smích a humor, pokud ovšem nikomu neškodí. Užívám si života plnými doušky, ale tak, jak mně to vyhovuje, tzn., abych neomezovala nikoho dalšího.