Po roce opět na Zemské bráně

Od roku 2013 jezdím každý rok na Zemskou bránu, do opravdové, nespoutané divočiny, protože toto místo považuji za jedno z nejkrásnějších turistických cílů v Orlických horách, které mě nepřestává fascinovat.

Loni jsem tam byla posledního března, v nádherný, slunný a hlavně, vzhledem k datu, nečekaně teplý den. Šla jsem po klasické trase z Českých Petrovic na Čihák a potom po proudu Divoké Orlice celou Přírodní rezervací Zemská brána do Klášterce nad Orlicí. Nedávno jsem se probírala fotkami z této túry a uvědomila jsem si, jak moc mi toto místo chybí. Naskytla se však příležitost se tam podívat, a tak jsem neváhala.

S jednou slečnou a její malou dcerkou jsme vyrazily autem přes Nekoř a Pastviny do Klášterce nad Orlicí, kde jsme zaparkovaly poblíž řeky na severním okraji Klášterce a odtud se vydaly pěšky na cestu. Chvíli jsme šly společně, ale já samozřejmě zdržovala focením, protože den byl jako malovaný...ale i kdyby ne, nemohla bych tamtudy procházet a nefotit. A tak se vzdálenost mezi námi stále zvětšovala...

Nakonec to dopadlo tak, že jsme se sešly až u Pašerácké lávky. Já mezitím hodně fotila a natáčela, ale pod mostem mi už totálně došla baterie ve fotoaparátu a neměla jsem, bohužel, tolik času, abych ho delší dobu mohla nabíjet přes chytrou nabíječku.

Nicméně jsem si to po všech stránkách užila. Byla jsem vskutku překvapená, kolik vody je v řece, hlavně v peřejích pod mostem. Zatím nejvíc vody jsem zažila právě loni, ale letos jí muselo být ještě o mnoho více. Protože už nahoře, v místech, kde Divoká Orlice pramení, nemohl být (téměř) žádný sníh, bylo mi záhadou, kde se takové množství vody vzalo. Bylo však nádherné naslouchat tomu hukotu a pozorovat tříštící se kapky.
Byla jsem však překvapená tím, že na pravém břehu hned pod mostem je pokácených několik stromů. Úplně to mění vzhled okolí.

Krátce po čtvrté hodině jsem se vracela zpátky. A protože baterie byla úplně pryč, tak jsem byla zhruba za padesát minut na parkovišti, odkud jsme se po páté hodině vydaly zpátky. Kupodivu jsem neměla ani příliš otlačené nohy, což obvykle mívám, ačkoliv celkem jsem ušla asi jen 6,3 km, nicméně dlouho jsem nešla nějakou delší trasu, a tak jsem to logicky očekávala. Byla to prostě pohodová procházka nenáročným terénem, kterou si kdykoliv ráda zopakuji.

Fotogalerie ZDE