Dovolená ve Zlatých Horách 2018, den čtvrtý
Když jsem v sobotu večer promýšlela, čím bychom mohly vyplnit tu neděli, kdy mělo být dost hezké počasí, sem tam s nějakými mráčky, vymyslela jsem nakonec, samozřejmě po nezbytné konzultaci s jízdním řádem, že ráno pojedeme do Horního a Dolního Údolí, která jsme nakonec v pátek nenavštívily, abychom si prohlédly ten celokamenný kostel sv. Jana Křtitele, a z Dolního Údolí se vydáme autobusem na Rejvíz, kde do tří hodin, než začne Mše Svatá, budeme mít dostatek času na návštěvu Velkého mechového jezírka, které jsme v pátek rovněž z časových důvodů nestihly, ale po jiné trase, a po Mši Svaté ještě další cca hodinu až hodinu a čtvrt do odjezdu autobusu do Zlatých Hor. Telefonicky jsme se ještě ujistily, že se v neděli na Rejvízu opravdu Mše Svatá celebruje.
Ráno jsme tedy vyrazily na autobus do města, který nás zavezl na točnu v Horním Údolí. Vystoupily jsme a vydaly se dolů ke kostelu. Celkem nás do Dolního Údolí k autobusu čekala pohodová tříkilometrová procházka z kopce a po rovině, na niž jsme měly zhruba hodinu a půl času. Já se samozřejmě těšila na všechny ty chaloupky, které budu fotit.
Zašly jsme do kostela sv. Jana Křtitele, který v současné době patří pod duchovní správu Maria Hilf, a pak na hřbitov, kde jsme objevily rovněž několik řeckých hrobů. Pak jsme se už vydaly dolů po silnici, podél řeky, či spíše většího potoku Olešnice. Musím říci, že jsem byla překvapená množstvím vody zde tekoucím a hlavně zelení trávy, podle níž by člověk soudil, že je tak květen a nastává senoseč. Zde opravdu nebylo znát sucho, které v ČR panuje. Ten nádherný, svěže zelený odstín trávy, která bývá jenom na jaře, byl doslova pastvou pro oči.
Já jsem samozřejmě fotila a fotila. Času bylo dost, takže jsme nemusely spěchat, a já si užívala tu krásu horské krajiny, obklopené prudkými hřebeny Jeseníků.
Jenže pak to přišlo. 590 metrů vysoko, Horní Údolí 3. U silnice stála nádherná, tmavě hnědá roubenka. Vyfotila jsem ji ze štítu a pak jsem chtěla udělat snímek i z dlouhé strany. Za tím účelem jsem přešla silnici, aby se mi vešla celá do záběru, do míst, kde byla právě nádherně zelená tráva, díky níž jsem zřejmě přehlédla něco jako mříž od kanálu, prostě cosi, tak na tři prsty pod úrovní okolního terénu, a letěla jsem na zem.
Okamžitě jsem ucítila pořádnou bolest v pravém hleznu z obou stran, ale více z té vnější. Kolem mě jezdila auta i cyklisté a já se pokoušela vstát. Nejdřív jsem si myslela, že to sama nedám, ale nakonec se to přece jen, Bohu díky, povedlo. Nepatrně jsem si odřela levý loket, ale ta noha to odnesla pořádně.
Kupodivu můj fotoaparát nezaznamenal žádnou újmu, což by mě dost mrzelo, protože jsem ho na jaře měla v servisu, a také moje nové trekové boty mě hodně podržely, v kontextu čehož si myslím, že nebýt jich, dopadla bych o hodně hůře. Skončily také nepoškozené, aspoň to tak vypadá, a na noze se ani nehnuly. Za to jsem byla moc ráda, protože jsem si je pořizovala na jaře a stály dost peněz, takže by mi bylo líto, kdyby už nebyly použitelné.
Jakmile jsem dovedla vstát, i když jsem sykala bolestí, vyfotila jsem tu roubenku, ale snímek se mi vůbec nepovedl. Opatrně jsem přešla silnici a pokračovala v cestě i focení. Ta cesta šla však špatně, a to jsem vůbec netušila, jak daleko ještě máme dolů k autobusu, ale odhadovala jsem to na dva kilometry. Později se ukázalo, že jsem to trefila.
Dál jsem fotila chaloupky i krajinu, ale postupem času mi začínalo být jasné, že zbytek toho krásně naplánovaného programu budeme muset zrušit, i když mi to bylo líto. Po cestě jsme se zastavily u jedné studánky a protože jsme měly s sebou obinadlo, maminka mi nohu, která začala pěkně otékat, zavázala. Kupodivu jsem ji i poté dostala do boty.
V Dolním Údolí jsem se zašla podívat ke kostelu sv. Acháce a k pomníku padlých a nezvěstných z 1. světové války. Pak jsem došla na zastávku a zjistila, že první autobus jede za dvě hodiny. Hned naproti se sice nacházely dvě restaurace, ale bylo teprve jedenáct a minimálně v té jedné se zdálo, že ještě nemají otevřeno.
Nakonec jsme zašly do Hotýlku U Pekina s tím, že si dáme oběd. Ochotný číšník nám na požádání zjistil, že ve Zlatých Horách nefunguje vlastní taxislužba, protože po těch dvou kilometrech jsem toho měla fakt dost a představa, že ve Zlatých Horách mě čekají další dva do penzionu, nebyla vůbec příjemná, a volat taxi z Jeseníku by se nevyplatilo.
A tak jsme nakonec seděly téměř až do jedné hodiny, než přijel autobus, venku na zahrádce. Po příjezdu do Zlatých Hor jsme se pomalu vydaly do penzionu. Dokud to šlo, tzn. ve městě, jsme občas posedávaly na lavičkách, abych si odpočinula. Pak už jsem to musela zvládnout na jeden zátah. Maminka mi našla takový šikovný klacík, který mi dělal oporu skoro až do penzionu.
Když jsme tam konečně došly, asi tak po hodině a něco cesty, padla jsem do postele a usnula jak špalek. Maminka mezitím sbalila naše zavazadla a domluvila se s mým bratrem, že pro nás přijede. Pak jsem na památku vyfotila náš pokoj a čekaly jsme na auto. Cestou jsme se ještě zastavili na Maria Hilf u Posvátné studánky pro vodu a pak se přes Rejvíz, Jeseník, Lipovou-lázně, Ramzovské sedlo, Hanušovice a Králíky vydali domů do Orlických hor. A tak tedy předčasně skončila naše dovolená v Jeseníkách.
V pondělí jsme zajeli na chirurgii, protože otok narůstal a vytvořil se mi tam hematom, postupně se vybarvující a rozlézající do všech stran. Teď jsem třetí týden doma a čeká mě rehabilitace. Nicméně jsem si tu dovolenou opravdu užila a rozhodně na ni budu vzpomínat v dobrém.
Fotogalerie ZDE
Veronika Foglová
Jarní kvetení u nás na Faltusově kopci (1)
Několik dní zpátky se u nás třešně a švestky skvěly bílým kabátkem jako nevěsty. Teď už se bílá pomalu, ale jistě mísí se zelenou, ale proto máme snímky lahodící oku, kde si můžeme užít čistě bílých květů ovocných stromů.
Veronika Foglová
Jak to právě dnes vypadá u nás...
Příliš často sem nedávám snímky ze své rodné vesničky, a tak dnes udělám výjimku, a neuvidíte nic jiného než Sobkovice a zase Sobkovice.
Veronika Foglová
Velikonoce 2024
Po letech, kdy Hod Boží velikonoční vycházel vždy v dubnu, jsme se dočkali změny, třebaže úplně na hraně.
Veronika Foglová
Květná neděle 2024
Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.
Veronika Foglová
Jedenácté výročí...
Jedenáctého března, čili předešlé pondělí, uplynulo jedenáct let, kdy jsem si ze Žamberka přivezla svůj první fotoaparát, který mě poté provázel dlouhé roky.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 338
- Celková karma 14,73
- Průměrná čtenost 313x
Seznam rubrik
- 2011
- 2012
- 2013
- 2014
- 2015
- 2016
- 2017
- 2018
- 2019
- 2020
- 2021
- 2022
- 2023
- 2024
- Chaloupky Orlických hor
- Mé oblíbené snímky
- Jen tak...
- Opevnění Orlických hor
- Toulky Orlickými horami
- Sakrální památky Orlických hor
- Fotografie s příběhem
- Černobílé Orlické hory
- Stromy Orlických hor