Veronika Foglová

Bystřec - Vávrův lom - Okolí Orliček a Čenkovic

16. 05. 2018 19:04:44
Jednou z mých oblíbených činností na internetu je pátrání po různých informacích na mapách. A tak jsem také zjistila, že se nedaleko od nás nachází Vávrův lom.

Už dlouho mě lákalo ho navštívit, a tak jsem se minulý týden, v pondělí 7. května, vydala autobusem do Bystřece, odkud je to k Vávrovu lomu nejblíže. Vystoupila jsem pod kostelem sv. Jakuba Staršího a vydala se nahoru, zpátky po silnici, abych se nejdříve podívala na kapličku při silnici na Cikánský kopec, odkud je velice dobře vidět má rodná víska na Faltusově kopci.

Pak jsem přešla silnici a podél nové zástavby se vydala přímo k lomu. Cestou jsem minula Sloup Nejsvětější Trojice na křižovatce. Ještě malé stoupání...a už jsem se nacházela v malém lesíku, který lom obklopuje.

Musím říci, že jsem se do tohoto osamělého místa zamilovala na první pohled. Lom se nachází v nadmořské výšce 565 – 570 m n. m. obklopen převážně břízami, nyní svěže zelenými. Maximální hloubka vodní plochy je 7 metrů a její rozloha činí 1500 m čtverečních. Dříve se tu těžil kámen na stavby a úpravy cest. Těžba však byla ohrožována spodní vodou, která se musela před těžbou samotnou odvádět do údolí.

Na březích mě zaujalo obrovské množství kosatců, které byly abnormálně vysoké. Na několika místech poblíž břehu jsou také lekníny...obojí bych moc ráda viděla kvetoucí. Dokonce jsem měla možnost vidět hejno malinkatých rybiček poblíž pláže a také dvě velké, které jsem ale nestihla vyfotit.

Měla jsem v plánu návštěvu tak plus mínus půlhodinovou, ale nakonec z toho byla celá hodina, která utekla jako nic. Ráda bych tam zůstala ještě, ale tlačil mě čas. Imponovalo mi, že jsem tam byla sama, což se ale záhy změnilo s příchodem skupiny asi osmi až deseti mladých lidí. Nakonec odešli těsně přede mnou.

Rozhodla jsem se, že nejprve celý lom obejdu a vyfotím klasicky barevně, a teprve podruhé přes filtry, hlavně černobíle, abych to nemusela neustále přepínat. Mezitím jsem si na jedné straně, kde se dalo docela pohodlně sedět na skále, dopřála malý odpočinek. Na závěr jsem si sedla ještě na značně vratkou lavičkou, odkud byly krásné výhledy směrem na Bystřec a vrcholy Na Vartě a Cikánský kopec.

Pak už jsem se vydala severovýchodním směrem k silnici I/11, po níž jsem pokračovala necelé čtyři kilometry na velkou křižovatku do Orliček a Čenkovic. Osobně považuji úsek silnice I/11 z Jablonného na Červenovodské sedlo za její nejkrásnější část, zejména do chvíle, než se za onou zmiňovanou křižovatkou vjede do lesa.

Kolem mě svištěly motocykly, kamiony i osobní auta, sem tam i nějaký cyklista. Zřejmě tomu napomohl i státní svátek druhého dne. Chvílemi jsem přecházela silnici, abych mohla vyfotit krajinu na opačné straně, směrem na Bystřec, Čenkovice a Výprachtice, ale bylo k tomu zapotřebí velké opatrnosti, obzvlášť v místech, kde jsou zatáčky, kterých na tomto úseku není zrovna málo.

Po dlouhé době jsem konečně obešla Pavlovy vrchy a zašla do sedla mezi ně a vrchol Bulík, odkud se naskýtají výhledy směrem na Faltusův kopec, Studený a Martinovu hať. Pak jsem se vrátila na silnici a pokračovala v cestě, která ubývala, ale zároveň s ní i čas, který mi zbýval do odjezdu autobusu na Jablonné.

Nakonec jsem v cíli, který je jedním z mých nejoblíbenějších míst v Orlických horách, a to kvůli dalekým výhledům na Bulík, Faltusův kopec, Martinovu hať, Suchý vrch a okolí, sedlo Hvězda, Prostřední vrch, Jeřáb, Bukovou horu a Na Hoblovně, neměla tolik času, kolik bych potřebovala, ale to nedůležitější jsem vyfotit stihla a hlavně, neujel mi autobus. Ovšem jel se zpožděním, což mě docela mrzelo, protože přímo ze zastávky toho mnoho vidět není, a odcházet někam se mi nechtělo, protože mi to nesmělo ujet. Ty tři minuty zpoždění by se mi však na focení dost hodily.

I cestou přes Orličky a Hradiska do Jablonného jsem vnímala všechnu tu jarní nádheru a užívala si jí plnými doušky.

Fotogalerie ZDE

Autor: Veronika Foglová | karma: 14.06 | přečteno: 1140 ×
Poslední články autora