Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dovolená ve Zlatých Horách 2018, den třetí

Naším hlavním a jediným programem na sobotu 11. srpna byla návštěva poutního místa Maria Hilf (Panna Maria Pomocná).

Vzbudily jsme se do podmračené oblohy, která se ale během dne protrhala. Bylo kolem půl desáté, když jsme po snídani vyrazily do Zlatých Hor na autobus, který nás měl dovézt pod Maria Hilf, a dál bychom pokračovaly pěšky.

Autobus však měl mírné zpoždění. Jakmile jsme vystoupily a vydaly se po silnici nahoru k poutnímu místu, přidala se k nám starší paní, Polka, která ale rozuměla česky, a vysvětlovala nám, jak to na Maria Hilf chodí. Ušly jsme však jen pár desítek metrů, když nám zastavila paní ve středních letech, která měla v autě zřejmě maminku, a nabídla nám svezení. Hodně jsem to ocenila, protože to znamenalo ušetřit si nohy a hlavně bychom absolutně neměly šanci pěšky stihnout Mši Svatou o hlavní poutní slavnosti tohoto místa, která začínala v 11 hodin, neboť od zastávky to bylo 1,8 km a my měli slabých dvacet minut času.

Maria Hilf leží v CHKO Jeseníky, v nadmořské výšce cca 715 – 720 m n. m. a má velmi pohnutou historii. Roku 1647, za třicetileté války, uprchla do hor mezi jinými také Anna Tannheiser, žena místního řezníka, v tu dobu ve vysokém stupni těhotenství. Jako úkryt jí posloužila skála s jedlí, kde 18. července přivedla, po naléhavých prosbách k Bohu a Panně Marii, na svět syna Martina, později váženého občana a radního Zuckmantelu, dnes Zlatých hor. Jeho dcera Dorota se později postarala o vyplnění otcova posledního přání a u malíře Šimona Schwarzera nechala namalovat Milostný Obraz Panny Marie s Dítětem, který byl zavěšen na jedli v místě narození jejího otce. Stalo se tak v říjnu 1718. V letošním roce tedy Maria Hilf slaví 300 let svého vzniku.

Na toto místo začaly proudit davy poutníků, ale zakrátko sem dosáhly josefínské reformy a bylo nařízeno dřevěnou kapli, která tu mezitím vyrostla, zbourat. Nikdo ochotný tak učinit se však nenašel, a tak kaple přežila.

Roku 1830 přišel na toto místo jako kněz dr. Philipp Dittrich a když viděl nedostačující kapacitu kaple, napadlo ho postavit nový, větší kostel. Když mu lidé namítali, kde vezme v tomto chudém kraji peníze na stavbu, odpověděl: „Znám jednu Paní, která vlastní Neocenitelné Bohatství a jejíž Pomoci se nám určitě dostane. Tím spíš, že kostel bude určen k Její Oslavě.“ Roku 1834 byl položen základní kámen a 8.9.1841, na svátek Narození Panny Marie, byl nový kostel vysvěcen. Před druhou světovou válkou Maria Hilf ročně navštívilo 80 – 100 000 poutníků.

Roku 1955 přišel zákaz konat poutě na toto místo a celebrovat zde Bohoslužby. Bylo to odůvodněno důlními pracemi v okolí, avšak ředitelství Rudných dolů o nic takového nežádalo. Rozmohl se zde vandalismus, který toto nádherné místo měl zlikvidovat, a jak se zdálo, bylo to naprosto vědomé a cílené. Postupně se rozbily lavice, Oltáře, varhany, byla rozebrána i kostelní dlažba a celé místo zdevastováno. Všechno se dělo naprosto veřejně, beze skrývání.

Církevní tajemníci naléhali na P. Eduarada Gottsmanna, tehdejšího duchovního správce ve Zlatých Horách, aby jim podepsal souhlas s demolicí kostela, ale on nepovolil. 16. května 1973 byl vydána příkaz, aby lešení kolem kostela (v době Pražského jara se věřící snažili o jeho záchranu s novým duchovním správcem) bylo rozebráno a stavební materiál byl odvezen. Nová plechová krytina měla být stržena do pěti dní.

22. září 1973 mělo definitivně skončit povědomí o Maria Hilf tím, že kostel bude vyhozen do vzduchu. Protože se místní zdráhali tak učinit, přijeli dělníci až z Brna a všechno srovnali se zemí. Buldozery zničily i děkovné destičky, které tu dokumentovaly uzdravení mnoha nemocných, berle, obvazy a podobné věci, které sem lidé přiváželi po svém uzdravení.

Jako Zázrakem však zkáze unikla Posvátná studánka, která se od poutního komplexu nachází jen 150 m daleko. Vytéká z ní velmi dobrá a hlavně ledová voda, což jsem v těch vedrech ocenila.

Teprve po Sametové revoluci se zdálo, že toto zničené místo má naději na záchranu, či spíš řečeno na obnovení. 22. dubna 1990 Svatý otec Jan Pavel II. posvětil základní kámen pro stavbu nového kostela při své návštěvě Velehradu. 17. srpna 1991 se tu poprvé po desítkách let znovu sloužila Mše Svatá, za účasti biskupa Josefa Hrdličky, který byl i hlavním celebrantem o této poutní slavnosti.

V dubnu 1993 byly zahájeny stavební práce, v roce 1994 byla zbudována hrubá stavba kostela a základy poutního domu v sousedství kostela. Poutní dům byl postaven v roce 1995 a zároveň byla ukončena stavba kostela. Olomoucký arcibiskup Jan Graubner posvětil nový Chrám dne 23. září 1995 za účastí hostí ze zahraničí a 12 000 poutníků. Přesto ale Maria Hilf patří nyní pod ostravsko-opavskou diecézi.

Mše Svatá byla celebrována venku za účasti několika set lidí. A že je tento svět malý, dokazuje i skutečnost, že jsme tam potkaly maminčinu sestřenici se synem, s nímž byla v Jeseníku v lázních. Ačkoliv bydlíme ve stejné obci, nevídáme se tak často, tak jsme se musely potkat takhle daleko.

Zamilovala jsem se do tohoto poutního místa vysoko v horách, obklopeného velmi strmými svahy a lesy, místa, které mi svou pohnutou historií připomíná Neratov, který také vstal z mrtvých, ačkoliv byl odsouzen k zániku. Vnímala jsem tu dost silně genius loci tohoto posvátného místa a zanechalo ve mně hluboký dojem...

Když skončila Mše Svatá, šla jsem fotit okolí. Protože před poutním komplexem stálo několik prodejců s devocionáliemi, využila jsem toho k nákupu dárků pro sebe i pro jiné. Pak jsme s maminkou zašly k Posvátné studánce a nakonec na pobožnost, která byla od půl třetí. Ve tři hodiny jsme vyrazily zpět dolů k autobusu.

Cestou jsem fotila protější hřebeny Jeseníků. Po příchodu dolů na zastávku jsme musely ještě nějakou chvíli čekat na autobus. Když jsme dojely do Zlatých Hor, zašly jsme si do stejné cukrárny jako včera...a já si tentokrát objednala vanilkové frapé. Potom jsme se vydaly na cestu do penzionu. Tak trochu jsem pomýšlela na nějakou krátkou večerní procházku po okolí penzionu, třeba opět ke Zlatému jezeru, ale nakonec jsem byla docela unavená dojmy celého dne, a tak jsme zůstaly na pokoji a já vymýšlela program na druhý den.

Fotogalerie ZDE

 

Autor: Veronika Foglová | úterý 28.8.2018 16:47 | karma článku: 14,16 | přečteno: 431x
  • Další články autora

Veronika Foglová

Jak to právě dnes vypadá u nás...

Příliš často sem nedávám snímky ze své rodné vesničky, a tak dnes udělám výjimku, a neuvidíte nic jiného než Sobkovice a zase Sobkovice.

7.4.2024 v 12:42 | Karma: 10,70 | Přečteno: 178x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Velikonoce 2024

Po letech, kdy Hod Boží velikonoční vycházel vždy v dubnu, jsme se dočkali změny, třebaže úplně na hraně.

31.3.2024 v 16:26 | Karma: 12,79 | Přečteno: 234x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma: 11,63 | Přečteno: 180x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Jedenácté výročí...

Jedenáctého března, čili předešlé pondělí, uplynulo jedenáct let, kdy jsem si ze Žamberka přivezla svůj první fotoaparát, který mě poté provázel dlouhé roky.

17.3.2024 v 13:41 | Karma: 15,49 | Přečteno: 163x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Kraví skok a blízké okolí

Říkáte si, co je to za zvláštní název? No, ani o takové kuriozity nemáme v Orlických horách nouzi, a tak Vás dnes seznámím s tímto pěkným místem.

10.3.2024 v 13:20 | Karma: 14,97 | Přečteno: 158x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Celenský Kříž

Dnes nebudu chodit nikam daleko. Podíváme se společně pod Studenecké skály, do míst vzdálených od mého bydliště jen 3,5 kilometru.

3.3.2024 v 14:01 | Karma: 17,45 | Přečteno: 202x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Od Šerlišského Mlýna k Sedloňovskému Černému Kříži

V polovině července 2015 jsem si udělala krásný výlet na hlavní hřeben Orlických hor. Byl to jeden z těch, kdy mi úplně nevyšlo počasí, přesto mám na něj moc krásné vzpomínky, protože jsem nakonec stihla víc než jsem plánovala.

25.2.2024 v 21:28 | Karma: 15,00 | Přečteno: 170x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Chaloupky Orlických hor - Rampuše

"Píšeš domů do Rampuše, Rampepurdo?" Kdo z nás by si nevybavil tu známou větu ze seriálu Bylo nás pět. A ona Rampuše, z níž pocházela Kristýna sloužící v Bajzovic rodině, nebyla žádná jiná vesnička než Rampuše v Orlických horách.

18.2.2024 v 20:27 | Karma: 17,58 | Přečteno: 260x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Letem orlickohorským světem (13)

Po delší době Vám nabízím průlet Orlickými horami, všemi jejich hřebeny. Tehdy jsem měla nekonečně lepší podmínky, než by mi nabízela dnešní hustá mlha.

11.2.2024 v 17:03 | Karma: 14,35 | Přečteno: 175x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Pár momentek z Jamného

V úterý jsem byla v sousedním Jamném nad Orlicí na pohřbu své pratety. Uzavřela se tím jedna taková etapa v mém životě, neboť po sto letech (sic!) odešel poslední sourozenec mých prarodičů.

4.2.2024 v 15:56 | Karma: 16,67 | Přečteno: 204x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Černoušek

Dnes bych ráda fotograficky zavzpomínala na našeho posledního kocourka, o něhož jsme přišli před devíti lety.

28.1.2024 v 10:19 | Karma: 20,44 | Přečteno: 296x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Dnes ze Sobkovic...

Letošní zima nám zatím mnoho sluníčka nepopřála, a tak jsem dnes musela využít toho, že se, stejně jako včera, ukázalo v plné kráse, a pořídit pár zasněžených snímků.

21.1.2024 v 20:20 | Karma: 14,24 | Přečteno: 160x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Ledové zázraky paní Zimy

V tomto týdnu jsme si u nás konečně užili po dva dny nádherné sluníčkové, i když mrazivé počasí. A protože naší obcí protéká potůček, který byl v těchto dnech ozdoben různými ledovými útvary, vyfotila jsem si je pro své potěšení.

14.1.2024 v 20:21 | Karma: 11,38 | Přečteno: 148x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Černobíle z okolí Převáže a Bukové hory

Včera jsem trochu zalistovala svým fotoarchivem, a tak, prosím, přijměte pozvánku na malou BW procházku z Převáže na Bukovou horu a zpět.

7.1.2024 v 16:59 | Karma: 12,28 | Přečteno: 150x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Na rozloučenou s rokem 2023

A je to tady po roce opět. Poslední den roku 2023 nadešel, a tak se sluší, abych se s Vámi rozloučila a poděkovala za přízeň.

31.12.2023 v 12:30 | Karma: 10,04 | Přečteno: 104x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Vánoce 2023

Čím jsem starší, tím mám silnější pocit, že každý rok plyne rychleji a rychleji. A nejinak tomu bylo i letos. Přijměte ode mě tedy vánoční přání, neboť opět nadešla doba nejkrásnějších svátků v roce.

24.12.2023 v 22:40 | Karma: 12,81 | Přečteno: 239x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Vzpomínka na 1. máj

V posledních dnech kolem sebe slýchám hlasy volající po jaru. Na to konto a taky proto, že jsem zrovna neměla inspiraci pro další článek, jsem sáhla do svého archivu a nabízím Vám pár snímků z prvního květnového dne roku 2017.

17.12.2023 v 17:08 | Karma: 9,14 | Přečteno: 127x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Je prosinec...

...a vrabec prosí, mějte lásku v duších, a listonoši klapky nosí na promrzlých uších. Spí včelí úl, spí bílá zahrada, spí světa půl, mráz řeku opřádá.

10.12.2023 v 16:46 | Karma: 11,85 | Přečteno: 139x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Černobílé Orlické hory (2)

Protože už jsem tu dlouho nepublikovala článek s výhradně černobílými fotografiemi Orlických hor, zvu Vás dnes na BW prohlídku.

3.12.2023 v 12:16 | Karma: 13,47 | Přečteno: 161x | Diskuse| Fotoblogy

Veronika Foglová

Jižní Tyroly 2023 (5): Výstup k Lago di Boé

Když jsem vystoupila z kabinové lanovky Boé, kolem mě se prostíraly nádherné výhledy, jen opar, který je činil méně viditelnými, mi kazil mé fotografování.

26.11.2023 v 15:55 | Karma: 9,55 | Přečteno: 152x | Diskuse| Fotoblogy
  • Počet článků 337
  • Celková karma 15,11
  • Průměrná čtenost 314x
Jsem katolička, obrovská patriotka Orlických hor, kde žiji od svého narození a na něž nedám v žádném případě dopustit, sběratelka a fanynka plyšových medvídků, nadšená amatérská fotografka. Založením optimistka, ale někdy raději dávám přednost realismu. Mám ráda smích a humor, pokud ovšem nikomu neškodí. Užívám si života plnými doušky, ale tak, jak mně to vyhovuje, tzn., abych neomezovala nikoho dalšího.