Mladkov - Petrovičky - Adam - Kašparova chata - Adamova kaple - České Petrovice

Bylo pondělí, 4. července 2016, a my měli právě po svatoprokopské pouti. Protože hlásili krásné počasí, vyrazila jsem poznat další kousek Orlických hor.

Ráno jsem dojela vlakem do Mladkova. Už velice dlouho jsem si přála vyfotit jednu krásnou mladkovskou chaloupku u silnice II/311, a tak jsem si udělala malou zacházku na opačnou stranu. Vyfotila jsem si, co jsem potřebovala, i další chaloupky v okolí, a pokračovala do centra Mladkova.

Měla jsem v plánu zajít také na mladkovský hřbitov, který se nachází půl kilometru od kostela sv. Jana Křtitele, při výjezdu z obce na Vlčkovice a Pastviny. Pak jsem se vrátila po silnici kousek zpátky a odbočila jsem vlevo. Chtěla jsem vystoupat na Adam (765 m), nejvyšší vrchol Mladkovské vrchoviny, což je prostřední část Orlických hor.

Za okamžik mě ale zastavil nápis, či spíše upozornění o pasoucím se dobytku. Rozhodla jsem se ho ignorovat a doufala jsem, že se někudy na Adam přece jen dostanu. Ale nakonec bylo všechno jinak... Sotva jsem udělala pár kroků, proti mně vyjel džíp a řidič mě informoval, že opodál se pase stádo krav, tuším, že kolem 70, a ohrada je pod proudem. Poradil mi, kudy se mám dát, a tak jsem nakonec změnila trasu své túry.

Vrátila jsem kousek zpátky a odbočila doleva, abych se dostala k bunkru K-S 35 „Nad lesem“, což je v současné době ale trochu zavádějící označení, neboť bunkr se nyní nachází v lese. Byl betonován v květnu 1937 ve třetí třídě odolnosti, s kubaturou 1980 metrů krychlových. Po náležité fotodokumentaci jsem pokračovala v cestě, abych vyšla v Mladkově-Petrovičkách, u Chaty Pod Adamem, kterou najdete přímo pod lyžařským vlekem, nyní v prodeji spolu s Chatou. Tuto část Petroviček jsem ještě nenavštívila, a tak jsem i zde našla několik krásných chaloupek, které mám moc ráda.

Přede mnou se tyčil východní svah Adamu. Zvažovala jsem, co dál, protože jsem v podstatě měla dvě možnosti, abych se dostala do míst, která jsem chtěla navštívit. Buď to vzít právě po sjezdovce, což ale není žádná legrace, neboť na půl metru délky je zde 130 metrů převýšení, nebo přes celé Petrovičky (opět do kopce, nadto mnohem delší trasa), které už jsem jednou prošla. A tak nakonec zvítězila první možnost. Zprvu jsem to vzala trochu oklikou, ale záhy jsem se napojila přímo na sjezdovku.

Nakonec to nebylo tak strašné, jak se zdálo zezdola, když člověk před sebou vidí tu horu, nahoře s lesíkem. Taky mi hodně pomáhalo focení, při kterém jsem si vždycky vydechla, protože za mými zády se nacházela úžasná panoramata několika okolních pohoří. Především to byl hřeben Bukovohorské hornatiny, jižní části Orlických hor, s dominantním Suchým vrchem (995 m), ačkoliv v poloze, v níž jsem se nacházela, jsem víc viděla spíše Vysoký kámen (843 m) nebo Boudu (844 m). Čím jsem stoupala výše, tím nádhernější ty rozhledy byly.

Postupně se mi před očima zjevoval Přední Hraniční vrch (722 m), okolí města Králíky s jejich dominantou, Horou Matky Boží v Hanušovické vrchovině, a Jeřáb (1003 m), prameniště Tiché Orlice, který se rovněž nachází v Hanušovické vrchovině, jejímž je nejvyšším vrcholem, a více doleva masiv Králického Sněžníku a Jeseníků i s Pradědem.

O něco výše než v polovině svahu se skrývá další objekt předválečného opevnění, bunkr K-S 36 „Pod Adamem“. Tento bunkr byl vybetonován v červnu 1937 ve třetí třídě odolnosti, s kubaturou 1820 metrů krychlových. Od něj se naskýtají výhledy ke Kostelnímu vrchu (688 m), Studenému se Studeneckými skalami (721 m), Šibeničnímu vrchu (607 m) a mému rodnému Faltusovu kopci (638 m).

Odtud jsem se vrátila zpátky na sjezdovku a pokračovala do kopce k lesíku, který na paloučku ukrýval další bunkr, tentokrát K-S 37 „U rozhledny“, vybetonovaný v červnu 1937 ve druhé třídě odolnosti, s kubaturou 1669 metrů krychlových. Zvláštností tohoto objektu je, že byl projektován jako výškově lomený kvůli terénu, takže výškový rozdíl podlah v obou střeleckých místnostech činí přesně 2 metry.

A na dohled od tohoto bunkru se nachází další, po jehož stropu se můžete pohodlně procházet, nebo si tu třeba zapiknikovat...K-S 38 „U Křížku“. Tento bunkr byl rovněž vybetonován v červnu 1937 ve druhé třídě odolnosti, s kubaturou 1626 metrů krychlových.

Poblíž tohoto bunkru jsem si dopřála krátký odpočinek a pak se vydala směrem ke Kašparově chatě na Adamu. Když jsem vyšla z lesíka, rozprostírala se přede mnou horská louka s balíky sena, které ráda fotím. Po pár krocích jsem se ohlédla a všimla si rozcestníku, který jsem předtím nějak přehlédla. Vrátila jsem se tedy zpátky a za ním jsem našla jakési pozůstatky...zřejmě Kříže, podle něhož dostal přilehlý bunkr své krycí jméno.

Pak jsem pokračovala zpátky v cestě na Kašparku, ne však přímo do kopce, ale obešla jsem to ze západu po červené značce. I z těchto míst jsou už nádherné výhledy k Českým Petrovicím a Zemské bráně a na polskou stranu do Gór Bystrzyckich.

Došla jsem na Kašparku a kochala se panoramaty pěti pohoří, která jsou odtud vidět – Orlické hory, Góry Bystrzyckie, Králický Sněžník, Jeseníky a Hanušovická vrchovina. Společnost mi dělala černá kočička, která se nechala hladit a krásně se rozvalovala v trávě. Protože bylo dost horko, po nějaké chvíli se uklidila pod lavičku do stínu.

Na Kašparově chatě jsem se nezdržela dlouho. Mým dalším cílem totiž byla Adamova kaple Nanebevzetí Panny Marie nad Českými Petrovicemi, kterou jsem nestihla navštívit o tři týdny dříve. Chtěla jsem mít dostatek času, a tak jsem raději vyrazila. Vzala jsem to zpátky jakoby k bunkru „U Křížku“, ale pokračovala jsem po louce směrem k vojenskému prostoru na Adamu, kde se nachází několik dalších bunkrů a v tu dobu i dětský tábor. Jinak tento prostor není běžně přístupný. Cestou jsem našla několik dalších objektů předválečného opevnění, spolu s jakýmisi nádržemi, snad na vodu. Prošla jsem také kolem vrcholu Adamu. Posledním bunkrem byl jeden hodně veliký v lese, značně poničený, který ale nedovedu přesně lokalizovat podle označení. Pak už jsem zamířila ven z lesa, abych se dostala po sjezdovce ke kapli. Vyšla jsem ale trochu jinde, než jsem čekala. Nijak to však nevadilo, protože kapli jsem nemohla minout.

Adamova kaple Nanebevzetí se nalézá v nadmořské výšce cca 707 m n. m., jižně od Českých Petrovic. Odtud jsou nádherně vidět České Petrovice a jejich okolí směrem k Zemské bráně, a částečně také nejbližší okolí za polskou hranicí. Před kaplí stojí statný dřevěný turista a hned vedle přístřešek s lavičkami, kde si unavený poutník/turista může odpočinout a kromě občerstvení těla osvěžit i duši krásami okolní krajiny.

Na kapli se můžete o její historii dočíst ve stručnosti toto: Anton Baier, místní obchodník z čp. 23 a člen hudební kapely, onemocněl cestou z Brna těžkou nemocí nosu. V době nemoci viděl ve snu výjev Slavného Zmrtvýchvstání. Po tomto snu si předsevzal postavit na Adamu sloupek s Obrazem s tímto výjevem. Své předsevzetí splnil v roce 1801 (?). Na pamětní destičce stojí slova: "Jeho víra se naplnila, a on se uzdravil!" Zpočátku stál Obraz volně na sloupku. Obraz byl navštěvován věřícími zdejší obce. Proto toto místo obestavěl v r. 1821 se svolením majitele pozemku Josefa Schrollera dřevěnou kaplí. Tím byl Obraz také chráněn před nepřízní počasí.

Na Obraze je napsáno: Věnováno v r. 1821 Antonem Baierem z Českých Petrovic. V roce 1847 byla Antonem Baierem postavena kaple kamenná. Anton Baier zemřel v r. 1856 ve věku 76 let. V roce 1860 nechali obnovit Oltář i Obraz Josef Baier a Emanuel Baier - děti zakladatele, a vnučka Anna Baier.

Malý dárek synovce zakladatele byla tabulka umístěná 3. července 1860: "Můj Bože, buď k nám stále milostiv a Milosrdný a zachovej našemu dílu přízeň, Ámen".

Další oprava byla na žádost hospodáře Josefa Schrollera provedena v roce 1886. Byl opraven Oltář a Křížová Cesta (Johann Hermann). Další oprava byla provedena v r. 1912. Náklady byly hrazeny z obecního fondu a z darů šlechetných dobrodinců.

Z vděčnosti a úcty ke Spasiteli nechala kapli opravit v r. 1927 Anna Lux a nechala původní Obraz Zmrtvýchvstání nově namalovat. Na sloupku pod Obrazem je k přečtení: "Původní obrazový sloupek ke Slávě Zmrtvýchvstání postaven v roce 1821 Antonem Baierem České Petrovice."

Kapli se také říkalo "Nosní kaple" podle zakladatele, který trpěl nepříjemnou nemocí nosu. Ke kapli bylo podle zvyku zakladatele pořádáno každý rok na Velikonoční pondělí a na svátek Nanebevzetí Panny Marie procesí. Na velikonoční pondělí vítala shůry od kaple přicházející procesí veselá hudba.

Tolik k historii Adamovy kaple. Posadila jsem se na lavičku vedle a odpočívala. Musela jsem si však nechat dostatek času na sestup do Českých Petrovic, protože i na této severní straně je Adam velice prudký. Navíc byl v jednom místě vykopaný příkop, takže jsem tam tudy nemohla projít a musela jsem odbočit více doprava, kde je malý, leč dost prudký břeh, který jsem doslova a do písmene slezla pozadu po čtyřech. Pak už to šlo bez problémů až dolů na kruhový objezd, kde je poslední českopetrovická autobusová zastávka. Protože jsem tam byla dřív, než jsem čekala, stihla jsem ještě vyfotit ovečky na úpatí Adamu, které mi ochotně zapózovaly. Přes Klášterec nad Orlicí, Žamberk a Jablonné nad Orlicí jsem pak v poklidu dorazila domů.

Fotogalerie ZDE