Dovolená 2013, den třetí
Náš čtvrteční program jsem měla tedy naplánovaný tak, že ráno pojedeme autobusem do Zákoutí, což je sice od našeho penzionu necelé dva kilometry, ale kvůli úspoře času jsem zvolila tuto rychlejší variantu, a pak po silnici II/310 do Luisina Údolí, odkud se vrátíme zpátky do Deštného a odpoledne pojedeme nahoru na Šerlich a pak navštívíme Malou a Velkou Deštnou a také Přírodní rezervaci Jelení lázeň, která se mezi nimi rozprostírá, případně ještě Národní přírodní rezervaci Bukačka nedaleko Masarykovy chaty. Ale nakonec jsem ty plány malinko pozměnila.
Dojely jsme tedy do Zákoutí a vydaly se nahoru do Luisina Údolí, částečně po silnici, částečně lesem po modré, abychom si zkrátily cestu. Luisino Údolí je osada malá jako dlaň, s pár chaloupkami a hájovnou na jednom konci, skutečný konec světa, kde nejspíš dodnes lišky dávají dobrou noc. Nicméně přesně takové konce světa já miluji...daleko od lidí a vůbec civilizace. Ačkoliv má v názvu „Údolí“, leží pořádně vysoko...přes 850 metrů. Má to však spíše odkazovat na jeho polohu hluboko pod Velkou Deštnou.
Když jsme si odpočinuly u jedné krásné chaloupky, prošly jsme jím až k hájovně, kde je východisko na Velkou Deštnou. Podle turistického značení jsme zjistily, že na její vrchol to jsou odtud jenom dva kilometry, i když pořádného stoupání a hlavně převýšení...téměř 280 metrů. Nakonec jsme se ale rozhodly, že se nebudeme vracet zpátky do Deštného, ale vystoupáme na Velkou Deštnou tudy. A tak jsme tedy vyrazily.
Nejprve byla cesta pěkná, pohodlná a široká, ale záhy se začala zužovat a musely jsme jít za sebou. Také stoupání začalo nabírat na síle, ale nakonec jsme kolem tři čtvrtě na jednu úspěšně dorazily nahoru. Počasí bylo podmračenější než dole, ale především mě zklamalo, že rozhledna, která svého času na Velké Deštné bývala, je pryč. Nedalo se však nic dělat... Poseděly jsme, odpočinuly si a najedly se, než se vydáme na 3,5 kilometru dlouhou cestu na Šerlich – nejprve kousek po zelené, k rozcestníku Pod Velkou Deštnou, poté po červené Jiráskově cestě. Cesta od rozcestníku byla krásná a také sluníčko si dalo říct a přece jen vykouklo zpod mraků. Až do sedla Šerlichu nás už nečekalo žádné stoupání, v podstatě jenom rovinka a závěrečné klesání v místech kolem Pruského rohu. Blížilo se čtvrt na tři, když jsme dorazily pod Masarykovu chatu na parkoviště.
Do odjezdu našeho autobusu zpátky do Deštného bylo ještě dost dlouho. Sedly jsme si tedy na Masarykovu chatu a něco si objednaly. Já měla horkou, hustou a moc dobrou čokoládu. V tu chvíli jsme měly v nohách deset kilometrů. Obdivovala jsem svou maminku, že pět měsíců po endoprotéze zvládla bez jakékoli opory tak náročné stoupání a vůbec takovou délku cesty.
Protože byl stále ještě čas, nechtěla jsem tam jen tak sedět, a tak jsem trochu zariskovala. Věděla jsem, že Bukačka padád, ale jedním z míst, která jsem chtěla vidět, byl Hotel Šerlišský Mlýn, vzdálený od Masarykovy chaty jeden a půl kilometru. Bylo mi jasné, že to bude jen na otočku, stejně jako to, že pokud mi ten autobus, který jel, tuším, kolem půl čtvrté, ujede, mám pořádnou smůlu a můžu jít do penzionu po svých, jelikož to byl poslední, který ten den jel. Šerlich je nejnavštěvovanějším místem Orlických hor, ale autobusové spojení tomu rozhodně neodpovídá...ale co nadělám. Ovšem pěšky bych jít nechtěla, protože jenom dolů do Zákoutí jsou to čtyři kilometry serpentinami a další skoro dva k penzionu. A tak jsem nechala maminku na Masaryčce a sama se vydala po modré, jinak taky po Naučné stezce Okolím Deštného k Šerlišskému Mlýnu.
Už cestou z Velké Deštné jsem pozorovala, že mi začíná skomírat baterie ve fotoaparátu. A tak jsem cestou k Šerlišskému Mlýnu fotila jenom málo, aby mi zbyla nějaká šťáva na tento velmi fotogenický hotel, bývalý Postlerův mlýn. Nakonec jsem ale některé fotky turistického značení (které si všude fotím) musela udělat mobilem. Na chvíli jsem si sedla a mazala zpátky na Šerlich. Cesta je naštěstí moc pěkná a není to žádné prudké stoupání, takže jsem mohla dost spěchat. Autobus jsem v pohodě stihla, ale se třinácti kilometry v nohách, v době, kdy jsem ještě nebyla zvyklá na takovéto delší túry, jsem toho měla akorát dost. Na druhou stranu však si myslím, že kdybych se držela původního plánu, Šerlišský Mlýn bych s největší pravděpodobností nenavštívila, protože to by se nedalo stihnout.
Fotogalerie ZDE
Veronika Foglová
Jak to právě dnes vypadá u nás...
Příliš často sem nedávám snímky ze své rodné vesničky, a tak dnes udělám výjimku, a neuvidíte nic jiného než Sobkovice a zase Sobkovice.
Veronika Foglová
Velikonoce 2024
Po letech, kdy Hod Boží velikonoční vycházel vždy v dubnu, jsme se dočkali změny, třebaže úplně na hraně.
Veronika Foglová
Květná neděle 2024
Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.
Veronika Foglová
Jedenácté výročí...
Jedenáctého března, čili předešlé pondělí, uplynulo jedenáct let, kdy jsem si ze Žamberka přivezla svůj první fotoaparát, který mě poté provázel dlouhé roky.
Veronika Foglová
Kraví skok a blízké okolí
Říkáte si, co je to za zvláštní název? No, ani o takové kuriozity nemáme v Orlických horách nouzi, a tak Vás dnes seznámím s tímto pěkným místem.
Veronika Foglová
Celenský Kříž
Dnes nebudu chodit nikam daleko. Podíváme se společně pod Studenecké skály, do míst vzdálených od mého bydliště jen 3,5 kilometru.
Veronika Foglová
Od Šerlišského Mlýna k Sedloňovskému Černému Kříži
V polovině července 2015 jsem si udělala krásný výlet na hlavní hřeben Orlických hor. Byl to jeden z těch, kdy mi úplně nevyšlo počasí, přesto mám na něj moc krásné vzpomínky, protože jsem nakonec stihla víc než jsem plánovala.
Veronika Foglová
Chaloupky Orlických hor - Rampuše
"Píšeš domů do Rampuše, Rampepurdo?" Kdo z nás by si nevybavil tu známou větu ze seriálu Bylo nás pět. A ona Rampuše, z níž pocházela Kristýna sloužící v Bajzovic rodině, nebyla žádná jiná vesnička než Rampuše v Orlických horách.
Veronika Foglová
Letem orlickohorským světem (13)
Po delší době Vám nabízím průlet Orlickými horami, všemi jejich hřebeny. Tehdy jsem měla nekonečně lepší podmínky, než by mi nabízela dnešní hustá mlha.
Veronika Foglová
Pár momentek z Jamného
V úterý jsem byla v sousedním Jamném nad Orlicí na pohřbu své pratety. Uzavřela se tím jedna taková etapa v mém životě, neboť po sto letech (sic!) odešel poslední sourozenec mých prarodičů.
Veronika Foglová
Černoušek
Dnes bych ráda fotograficky zavzpomínala na našeho posledního kocourka, o něhož jsme přišli před devíti lety.
Veronika Foglová
Dnes ze Sobkovic...
Letošní zima nám zatím mnoho sluníčka nepopřála, a tak jsem dnes musela využít toho, že se, stejně jako včera, ukázalo v plné kráse, a pořídit pár zasněžených snímků.
Veronika Foglová
Ledové zázraky paní Zimy
V tomto týdnu jsme si u nás konečně užili po dva dny nádherné sluníčkové, i když mrazivé počasí. A protože naší obcí protéká potůček, který byl v těchto dnech ozdoben různými ledovými útvary, vyfotila jsem si je pro své potěšení.
Veronika Foglová
Černobíle z okolí Převáže a Bukové hory
Včera jsem trochu zalistovala svým fotoarchivem, a tak, prosím, přijměte pozvánku na malou BW procházku z Převáže na Bukovou horu a zpět.
Veronika Foglová
Na rozloučenou s rokem 2023
A je to tady po roce opět. Poslední den roku 2023 nadešel, a tak se sluší, abych se s Vámi rozloučila a poděkovala za přízeň.
Veronika Foglová
Vánoce 2023
Čím jsem starší, tím mám silnější pocit, že každý rok plyne rychleji a rychleji. A nejinak tomu bylo i letos. Přijměte ode mě tedy vánoční přání, neboť opět nadešla doba nejkrásnějších svátků v roce.
Veronika Foglová
Vzpomínka na 1. máj
V posledních dnech kolem sebe slýchám hlasy volající po jaru. Na to konto a taky proto, že jsem zrovna neměla inspiraci pro další článek, jsem sáhla do svého archivu a nabízím Vám pár snímků z prvního květnového dne roku 2017.
Veronika Foglová
Je prosinec...
...a vrabec prosí, mějte lásku v duších, a listonoši klapky nosí na promrzlých uších. Spí včelí úl, spí bílá zahrada, spí světa půl, mráz řeku opřádá.
Veronika Foglová
Černobílé Orlické hory (2)
Protože už jsem tu dlouho nepublikovala článek s výhradně černobílými fotografiemi Orlických hor, zvu Vás dnes na BW prohlídku.
Veronika Foglová
Jižní Tyroly 2023 (5): Výstup k Lago di Boé
Když jsem vystoupila z kabinové lanovky Boé, kolem mě se prostíraly nádherné výhledy, jen opar, který je činil méně viditelnými, mi kazil mé fotografování.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 337
- Celková karma 15,10
- Průměrná čtenost 314x
Seznam rubrik
- 2011
- 2012
- 2013
- 2014
- 2015
- 2016
- 2017
- 2018
- 2019
- 2020
- 2021
- 2022
- 2023
- 2024
- Chaloupky Orlických hor
- Mé oblíbené snímky
- Jen tak...
- Opevnění Orlických hor
- Toulky Orlickými horami
- Sakrální památky Orlických hor
- Fotografie s příběhem
- Černobílé Orlické hory
- Stromy Orlických hor
Oblíbené články
- ... a jedinými nekrvavými místy byly tváře, po nichž stékaly slz
- Díky za ty koule, kardinále
- Máš-li malou karmu, kopni do Církve či lidovců